Celou konferencí se neslo klíčové slovo orientace. Orientace ve světě informací, orientace v možnostech kudy vést svoji kariéru, orientace ve způsobech jak dojít k takovému nebo jinému povolání …. Orientace jako nezbytný předpoklad pro řízení kariéry. Základní otázky, které řečníci kladli: „Jak moderní technologie může napomoci orientaci studentů (i dospělých) v jejich kariéře?“

V době okamžitého přístupu k informacím, v době boomu sociálních medií a intenzity komunikace ve virtuálním světě vyvstává základní dilema: možnosti virtuálního světa X role osobní interakce.

Jsou moderní technologie dostatečným a vhodným nástrojem k orientaci?

Jaká může být interakce mezi člověkem a robotem? Jaké je místo nelidského/robotického prvku v kariérovém poradenství? Jaká je potom role kariérového poradce?

Konference přinášela velké spektrum názorů a otázek. Řečníci nebyli jednotní a k jednotlivým otázkám přistupovali z různých úrovní a bez jednotných závěrů. Konference byla především prostorem nad tématem se zamyslet. Lidé z univerzitního akademického prostředí přinášeli postřehy, jak technologie ovlivňují/mění způsob vzdělávání samotného (příspěvek Toma Stauntona působícího na Univerzitě v Derby, V. Británie www.derby.ac.uk/staff/tom-staunton/), lidé z vládních institucí představili ve stručnosti systémy, které by studentům/rodičům/zájemcům mohly přinést lepší orientaci v jejich kariéře (Austrálie www.myfuture.edu.au, Německo www.accenture.com/us-en/success-bundesagentur-fuer-arbeit) a snaží se je postupně uvádět do života. Prezentovali se i tvůrci specifických virtuálních nástrojů (např. Holandsko www.quantifiedstudent.nl). Francie představila platformu ONISEP www.monorientationenligne.fr, která funguje od roku 2015 a napomáhá orientaci  studentů/rodičů a je k dispozici 24/7.

Dá se říci, že shoda panovala v tom, že lidský faktor je v orientaci nezbytný. Jeho nezbytnost byla vnímána ale také velmi rozdílně. Role kariérového poradce jako „experta na orientaci v moři informací různé kvality“ a tady se objevovalo označení „orientation expert“ nebo jako „lidský prvek schopný osobní lidské komunikace, ať už skrze technologie typu chat, telefon, e-mail nebo osobně“. Shoda panovala pak i v tom, že od Kanady, Austrálii po Německo i Francii čelí vzdělávací systém nedostatku takových poradců (i když bez jasného vymezení, jak je role poradce vymezena).

Kanadský zástupce i australská účastnice přinášeli potřebu přinést dovednost orientace průřezově už do výuky jednotlivých předmětů vzdělávacího systému. Reakcí, se kterou se např. v Kanadě setkávají, je odpor učitelů být v roli těch, kdo má přinášet kromě obsahu předmětů ještě i širší orientaci v tématu. Z dosavadních zkušeností vyplývá, že učitelé se brání tomu být odborníky na „orientaci“ – nemají jistotu ve znalosti trhu práce a jeho vývoje.

Ve spojení s moderními technologiemi vyvstávaly i filozofické otázky, které zasahují oblast kariérového poradenství. Na jedné straně se objevila otázka: Jak využít on-line nástroje k tomu, aby si lidé byli schopni pomoci sami (i za přispění robotů/moderních aplikací/technologií ?) a Kde je hranice mezi lidským a ne-lidským /robotickým  partnerem?

Na druhé straně se objevovaly otázky typu: Jaká je role lidského faktoru a jaká je role kontaktu tváří v tvář s poradcem? Je to ten, kdo napomáhá orientaci v informacích nebo je to lidský kontakt, který přináší spolu-tvorbu a akceleraci vlastní touhy/motivace zorientovat se a najít své místo v současném světě?

Jak jsme schopni zajistit „dobrou“ orientaci v informacích dostupných ve virtuálním světě?

Jaké nároky stanovíme pro poradce, kteří by měli být „odborníky“ na orientaci ve světě informací současného světa?

Je to průřezová záležitost vzdělávání? Jak potom vyučovat pedagogy ke schopnosti orientovat se a tuto dovednost uplatňovat průřezově ve vzdělávání?

Celá konference se nesla v duchu několika premis:

1. Naše kariéra a její řízení je závislé na schopnosti orientovat se v množství vnějších informací.

2. Je to natolik obtížný úkol, že je nezbytné, aby byli lidští průvodci, kteří budou schopni přinášet relevantní a adekvátní informace. Viz úsilí v Německu, Francii vytvořit webový portál, který bude poskytovat data (extrémně zabezpečená), aby se (nejen) studenti mohli zorientovat na jednom místě v záplavě možností a informací, kudy dál a kam na své cestě. I s využitím konzultací po chatu, telefonu, e-mailu, kde figuruje lidský faktor.

Vývoj technologie jde svým velmi rychlým tempem dopředu, ale i skrze ústa některých řečníků padly otázky, zda je tento vývoj lidského druhu na nás nezávislý a nevyhnutelný?

Nakolik se technologií necháme určovat? Nakolik ji využijeme k životu? Jsme jako lidský druh, který je schopen vyvíjet roboty a technologie, které přebírají více než polovinu dosavadních pracovních pozic, schopni sebereflexe a uvědomění proč se tomu tak děje ? Část z těchto otázek přinášela Daniela Cerqui, antropoložka z francouzské univerzity v Lausanne, která se věnuje empirickému výzkumu lidí vyvíjejících technologie v oblastech robotiky, umělé inteligence nebo obecně moderní technologie. http: www.people.unil.ch/danielaserqui/

Z jejich úst zaznívala i kritika a tvrzení, že ztrácíme jako společnost schopnost kolektivně fungovat bez technologií a bez technologií být pospolu, což bylo vítané uvědomění i protiváha většině příspěvků.

(Paříž, 8. 6. 2018, zpracováno - Kamila Bolfová)